Školní výlet na Rýchorskou boudu

Tentokrát se s Vámi o některé zážitky podělí naši druháčci prostřednictvím svých slohových pokusů. Jistě Vám neunikne, že zcela chybí zásadní informace, zato se dozvíte řadu nečekaných detailů. Pokud pročtete poctivě všechny práce, mohl by se Vám začít skládat obrázek našeho výletu. Omluvte, prosím, drobné stylistické chyby.

 

,,Nejprve jsme jeli vlakem a já jsem rozlila pití. Pak jsme byli na zmrzce a jeli jsme dál. Pak jsme vystoupili a šli jsme po svých. Šli jsme dlouho a bylo vedro a bolely nás nohy. Ale najednou - bouda. Ale nebyl to náš cíl, a tak jsme šli dál a potkali jsme pána a pak jsme to viděli - náš cíl - obrovskou hospodu. A tak jsme se ubytovali. Byli tam dva koníci, jeden z nich se jmenoval Sněženka a druhý Leontýnka. A pak nás uvítala paní a ještě Pavel a Katka a pak jsme šli spát."

                                                                                                  Anetka Geislerová

,,Ráno jsme přišli do školy a sbalili jsme si bačkory a džus. A potom jsme šli do Žďáru na vlak. Nastoupili jsme do vlaku a jeli jsme. Ve vlaku někdo hrál karty, někdo kvarteto a někdo si povídal. Dojeli jsme do Trutnova a tam jsme si dali zmrzlinu. Docela dost dětí si dalo jogurt a černý rybíz. A potom jsme šli zase na vlak a jeli jsme do Svobody nad Úpou. Tam jsme vystoupili a šli jsme na Rýchorskou boudu. Tam jsme chvíli čekali, než si vybereme pokoje. Jak jsme si je vybrali, tak přišla prohlídka z Národního parku. Poznávali jsme kůže s paní jménem Katka a pak jsme s Pavlem poznávali přírodu. Potom jsme šli do chaty a tam jsme si hráli. A potom jsme šli ke stolům a dostali jsme večeři. Potom se otevřel obchod a tam jsem si koupil měšec. Potom jsme šli do sprchy, mně se tam nechtělo, ale nakonec to bylo dobrý, protože na mě padala omítka. Potom jsme šli spát. Nikdo neusnul, kromě mě, protože byly blesky."

                                                                                                   Jakub Stuchlík

,,Když jsme si vybírali pokoj, bylo to těžké, protože jsem chtěla být v pokoji pro dva, jenže jsme šli do nejvyššího patra, a já musela jít do pokoje pro pět. Ale byla to nakonec zábava. Ráno nás vzbudili kluci. Kluci byli naši sousedé. Kuba B. s Honzou M. a Tondou na nás klepali, protože nás chtěli vidět."                                                 

                                                                                                     Žofie Karpfová

,,Jeli jsme vlakem a bylo tam hezky. Ale byla tam nuda. Ale byli jsme tam rychle. Potkali jsme divadlo Ufo. A zmrzlina byla dobrá. A cestou jsme potkali školku."

                                                                                                      Dominik Šrytr

 

,,Já jsem nemohla v noci spát. Ale ráno jsem spala, ale kluci mě probudili, protože si začali povídat.A pak se kluci bavili, ale my jsme ještě spaly, ale pak jsme musely taky balit. A pak jsme měli dobrou snídani: chleba, sýr, šunka, rajče, okurka. A pak jsme se vydali domů."

                                                                                                  Štěpánka Čápová

 

,,Ze školy jsme šli na vlak a jeli jsme. Místo toho, aby kluci koukali z okna, tak mastili karty. A pak jsme šli na zmrzlinu. Byla tam i ledová tříšť, moc nám to chutnalo. Pak jsme šli na vlak a jeli jsme v motoráku a pak jsme šli z vlaku pěšky a mě a Tondu bolely nohy a pak jsme uviděli chatu a pak jsme šli dál, až jsme uviděli boudu a byli jsme tam. Mají tam i koně. Pak přišel Lukáš s míčem na vybiku. My jsme si šli ustlat, ale mně paní přinesla skládací postel. Spal u nás druháků i jeden prvňák. Pak jsme šli před spaním hrát karty a pak jsme poznávali rostliny, potom jsme se šli najíst a spát. Pak jsme si šli sbalit a pak jsme jeli domů."

                                                                                                    Jakub Bitvar

 

,,Ráno, když nás pět holek - Verča, Žofka, Káťa, Štěpa a já Naty - vstávalo, tak nás kluci naproti začali šmírovat. Neboli sledovat. Jenže za chvíli je přešla sranda, protože jsme držely dveře."

                                                                                                 Natálie Pfeiferová

 

,,Nedalo se tam spát. Protože byly blesky a hromy a hlavně kluci řvali a pořád vrzala podlaha."

                                                                                                  Kryštof Brát

,,Když jsme šly spát, tak byla legrace. Našly jsme telefonní číslo a vyprávěly jsme vtipy."

                                                                                                   Kateřina Suchá

,,Mně se líbilo, když jsem šel lesem k pevnosti Stachlberk. Šli jsme hodně hluboko pod zem. A taky jsem šel na vršek bunkru."

                                                                                                   Antonín Matěna

,,Jeli jsme vlakem. A Áďa a Léňa a další potřebovali čůrat. A jeli jsme tunely. Pak jsme dojeli do Trutnova a tam jsme měli zmrzlinu. A po zmrzlině jsme jeli vlakem. A pak jsme šli po chodníku. A pak jsme šli po mostě a pak do kopce. A tam jsme viděli houbu. A pak jsme odpočívali. A pak jsme viděli velkou kobylku a šli jsme dál lesem. ......"

                                                                                                    Adéla Therová

,,Jeli jsme vlakem do Trutnova. A tam jsme si dali zmrzlinu. Potom jsme nasedli do vlaku a jelo se. Ve vlaku jsme hráli karty. To nás chvilku zabavilo. Vystoupili jsme ve Svobodě a ze Svobody jsme šli pěšky. Cesta byla hodně dlouhá. Když jsme došli na chatu, byli jsme unavení. Potom nám ukázali pokoje a potom přijeli ochranáři."

                                                                                              Oldřich Hornych

,,Spala jsem na pokoji se Štěpou, Naty a Žofkou. Našly jsme tři telefonní čísla a jedno z nich je 606 707 432. Potom nás - no spíš Žofku - probudili vedle z pokoje a Žofka šla za nimi, a tím probudila všechny ostatní v 5.30. Ráno vypadl proud a nešla ani voda. K snídani byl chleba se sýrem, okurkou a rajčetem."

                                                                                             Veronika Karpfová

,,Přišli jsme na Rýchorskou boudu a museli jsme si zahrát hru. A potom jsme šli s Pavlem. Dozvědli jsme se, že na Krkonoších jsou černé zmije. A potom jsme šli kousek od chaty, kde jsem našel housenku a ukázal jsem ji Pavlovi, ale Pavel takovou housenku ještě neviděl. Dal jsem ji nazpátek. A potom jsme se vyspali. Moc nikdo nespal, protože byla bouřka. Byly blesky a do toho hřmělo. A nikdo se nevyspal."

                                                                                             Václav Maixner

 

Fotogalerie k článku

26.6.2017, Lenka Karpfová , 2016-17