Nejdříve jsme se sešli ve škole, kde jsme odevzdali pasy. A potom jsme už všichni společně šli na autobus. A cestou na autobus to byla hrozná sranda. Byla taky možná tím, že nebylo takové horko, jako nás čekalo odpoledne! ......
Nejdříve jsme se sešli ve škole, kde jsme odevzdali pasy. A potom jsme už všichni společně šli na autobus. A cestou na autobus to byla hrozná sranda. Byla taky možná tím, že nebylo takové horko, jako nás čekalo odpoledne! A když jsme přijeli autobusem do Machova, tak nás učitelky postříkaly proti klíšťatům a namazaly nás krémem na opalování.
A vyšlo se na celodenní výlet. Když jsme přišli z lesa na louku, tak jsem si chvíli myslela, že to asi nepřežiju. Tráva nám totiž byla až k hlavě. A cestou jsme si zpívali Generála Laudona. Po dlouhé době se potom došlo k Bledným skalám. Byly tam úzké uličky mezi skalami, kde měla problém hlavně paní Kollertová, protože se tam moc nevešla. Cestou jsme potkali hodně stánků, kde si kluci nakoupili luky, a potom je museli celou cestou nést. Já jsem jim to nezáviděla, protože tahat se v tom horku s lukem by se mi fakt nechtělo. No a opět po dlouhé době jsme přišli do Machovské Lhoty, kde jsme měli oběd v hospodě U Lidmanů. Měli jsme výborný oběd, ale nejlepší byl řízek. Potom už se vyšlo na místo, kde se mělo stanovat.
Když jsme přišli, všichni se rozeběhli k potoku, kde byla tůňka, do které jsme skákali. Ale učitelky nás zavolaly, abychom šli stavět stany. Nám to moc nešlo, ale nakonec jsme ho postavili. Když se setmělo, byla stezka odvahy. Já jsem se docela bála, protože hrozně foukalo. A večer, když se šlo spát, tak jsem v plný rychlosti narazila do provázku od stanu. Druhý den každý něco hledal a já hlavně kalhotky. Potom jsme vyrazili na další výlet a za námi šly nějaké „Držkošlapky“. Po dlouhé době jsme došli na Hejšovinu. A všechny buchty jsme na té cestě snědli. Nahoře jsme měli špagety a já tu polívku bez vody chtěla sníst. Potom jsme šli zase do úzkých uliček ve skalách. A byl tam i sníh! Pak už se konečně šlo na autobus. Nakonec nás paní Kollertová odvezla na zastávku. Když pro nás přijížděla, tak měla na autě foťák. Potom už nebylo nic zajímavého. A to je konec výletu.
Vendula Berková, žákyně 4.roč.
