Aktuality základní školy

Den otevřených dveří očima dětí

img_6589

Ráno jsme přišli do školy, já a mamka. Zahájila se hodina, děti se učily navzájem. Já jsem byla učitelka, učila jsem skloňovat podstatná jména ve 4. a 5. ročníku. Dala jsem jim písemku, pak mi to odevzdali a já jsem začala opravovat. Mamka mi pomohla. Potom učil někdo jiný. Mamka odešla, ale zase se vrátila. Však to znáte, práce je práce. O velké přestávce začala beseda s bývalými učiteli a žáky. Mě a kamarádky to moc nebavilo, ale jiní si to určitě rádi poslechli. No a nakonec jsme šli na oběd a rodiče a učitelé si tady povídali. Když jsme byli v družině, tak jsme šli s paní Karpfovou ven. Jen co jsme se objevili v družině, tak jsme šli chystat na odpoledne. Odpoledne mě to bavilo, byla to sranda, ale i dřina. Pak jsem šla nahoru, abych se podívala, jak to tady vypadá. Líbilo se mi to. Tady jsme dělali kraviny. Pak byl konec. Nakonec stejně byly nelepší vánočky a cukroví. Moc mě to bavilo. Stejně jsem ráda, že máme dobrý učitelky.

Hana Slezáková, žákyně 5.ročníku

Ráno, když jsme přišli do školy, tak jsme připravovali věci na besedu a na odpoledne. Potom jsme se začali učit, jenže jsme měli malého hosta – byla to paní Slezáková. Ale ta naše hodina nebyla úplně obyčejná, a néé jenom kvůli paní Slezákové, ale hlavně kvůli tomu, že nás neučila paní učitelka, ale učily děti. Potom tedy na 3. a 4. hodinu přišla většina pozvaných lidí. Navštívili nás bývalí učitelé (řídící) a žáci naší školy. Pěkně se tu rozpovídali Usmívající se. Odpoledne to byla už vážně fuška. Všichni se chtěli podepsat na interaktivní tabuli (podpisy máme uložené Usmívající se). Taky jsme pekli vánočky a prodávali jsme cukroví. Každý při příležitosti 120. výročí bukovické školy byl na něco zaměřený. (Např. já jsem třeba pracoval na interaktivní tabuli, a „Impi“ – Mikuláš měl na starosti něco jiného). Prostě každý měl něco Usmívající se. Byla to podařená akce !

Jan Kovařík

Ráno jsem se výjimečně těšila do školy. Vešla jsem do školy a hned se mě zmocnila dobrá nálada. Posadili jsme se a já jsem šla učit Markétku. Měla jsem se ji ptát na měkké i a tvrdé y. A ona to hrála na bubny. Ostatní děti také někoho učily a různě jsme se střídali. A přišla i paní Slezáková. Potom byla matematika. Nás páťáky učil Mikuláš Karpf. On je to úplný blázen do matematiky. Počítali jsme římská čísla. No já nechápu, proč je třeba 100 M a ne S, no S jako sto. No nevím, ale docela mi ty římské číslice jdou. A to byly všechny naše dnešní hodiny. Potom se tady začali scházet starší lidi. Byli to učitelé a žáci - teda bývalí. Kdyby nás učili tito lidé, tak by tu tady byla jinačí kázeň! No, a potom nám začali vyprávět. Dozvěděla jsem se několik zajímavostí. Třeba že kluci holkám namáčeli copy do kalamáře. A pak se šlo na oběd. Byl celkem dobrý. Odešli jsme do družiny a začaly se péct vánočky. Potom to začalo, přišli lidi. Spousta a spousta lidí. A panu Tlapákovi jsme nabídli láhev a on ji odmítl. Asi si myslel, že je v ní alkohol. Ale ten tam nebyl, byl tam citát. Já jsem byla u občerstvení a byl tam fakticky frmol. Nejdříve chtěli všichni kávu. A potom na konci zase vodu. No já se jim nedivím, bylo tady hrozný teplo. A moje mamka pořád ztrácela tašku s vánočkami. No a potom už všichni odešli domů. A to je asi vše!

Vendula Berková, žákyně 5.r.

Včera, 10. prosince byl dobrý den. Hned ráno jsme si hráli na učitele a 2 hodiny jsme učili spolužáky. A potom….. Přišli bývalí učitelé a ředitelé a my jsme čekali v šatně a přivítali jsme je. Oni šli nahoru do naší třídy a usadili se na židlích a začali nám povídat různé zážitky, co prožili v naší škole. Přišli i bývalí žáci‚ kteří nám vyprávěli zážitky, když byli desetiletí. Třeba, jak namáčeli holkám copy do inkoustu. Potom to všechno skončilo a my jsme měli málo času, abychom se připravili na odpoledne, až přijdou naši rodiče. Nachystali jsme spoustu stanovišť, třeba paličkování, drumbeny, pokusy, krasopis, čich a hmat, sudoku a občerstvení. Bylo toho dost. S Doubravkou jsme byli u paličkování. Přišlo docela hodně zájemců. Paní Vítková, která byla i na besedě, přišla k nám na paličkování. Uměla to, aniž by věděla, jak se paličkuje. Takhle šikovnou prvňačku - paličkářku jsem ještě nikdy v životě neviděla. Překvapený

Valentina Geislerová, žákyně 5.ročníku

Dne 10. 12. 2013 byl Den otevřených dveří. Já jsem byla zrovna na stanovišti „Prodej cukroví“. Hned ráno ve škole jsem se těšila na Den otevřených dveří. Ráno, jak jsem vešla do šatny, hned za mnou vběhla Háňa a její mamka Marcela. Nejdřív se paní Slezáková musela podepsat na interaktivní tabuli. První hodinu jsme měli český jazyk a navzájem jsme se učili. Já jsem učila Markétku hned po Vendulce. Druhou hodinu jsme měli matematiku. Mikuláš nás učil zlomky a Honza soustavu souřadnic. Po matematice jsme rozházeli lavice a připravili židle. Přišli sem bývalí učitelé a žáci, například: Daniela Johnová, Josef John, Eva Horáčková, Ludmila Brátová, Jaromír Matějec, Marek Čáp, Oldřich Hubka, pan Kutík, Hela Pohlová, paní Vítková, Milan Jansa a Oldřich Holub. My jsme se ptali a oni odpovídali. Dověděli jsme se mnoho zajímavého, například, že jídelna byla kdysi v prostorech WC. Paní Johnová tady dřív učila a chvilku dělala ředitelku. Josef John byl pan řídící. Oldřich Holub byl starosta. Eva Horáčková dělala družinářku a teď učí paličkování. Marek Čáp, pan Kutík, pan Jansa, Hela Pohlová, paní Vítková, Jaromír Matějec, manželé Slezákovi a Oldřich Hubka byli žáci. Ludmila Brátová byla ředitelka, teď tady učí. Když jsme se přestali ptát, rozešli jsme se. Odpoledne jsme připravovali svá stanoviště. Začali chodit maminky, babičky a tatínkové. Kupovali si a my jsme prodávali. Byla to zábava, ale i fuška. Hodně se nám vedlo! Žádné cukroví nám nezbylo.

Veronika Onderčová, žákyně 5.ročníku

 

13.12.2013, Irena Dobiasová , 2013-14, Práce žáků

Zpět